Tábor 2000 

Štědronín  9. - 15. července 2000

Jak to vidím já?

Je sobota odpoledne a  já se pokouším donutit děti zabalit si věci na tábor.  S tím, že Radeček věci spíše roztahuje, se dá počítat, ale …… Doufám, že ostatní jsou na tom lépe. Zvoní mobil - čtu zprávu: jsem v čechách. Večer bych se chtěla zastavit. Co je nového? *L*.  Sláva!!! Nejsem poslední, Lenka není doma (teprve dnes přijede z Chorvatska) a balit taky bude až v noci. Odepisuji: Zuzka odmítá jet, Kuba je nemocný a jinak o ničem nevím . Přijd! *K* .

Sluníčko zachází za hory a my se s Lenkou domlouváme, jak to zítra udělat co nejlépe.  Slávek pojede škodovkou, Martin tranzitem a všichni ostatní vlakem. Máme plánek, jak děti uložit na spaní, sbalené hry, namalovanou "nástěnku" i úsměv na tváři. Tak jedem!

Neděle 9. července

         V šest ráno si připadám jako ve filmu Sám doma - nestíhám a jen doufám, že nic a nikoho  nezapomenu. Nejdu pozdě, ale ani brzo. Škoda, chtěla jsem být na nádraží první. Tranzit je přistaven a Lenka nikde. Přijela později, ale ne poslední - těmi byly holky Sukdolákovy a Honzík Krpeš. Děti dostávají trička. Podpisy opozdilců a znovu vše vysvětlit T. Knopfovi st. - to mě zdrželo natolik, že mi ujel vlak.

Ještě, že mám Lenku. Naskakuji - chytit rozjetý vlak se málokomu podaří - a můžeme začít zpívat! Nejlepší loňská písnička - Otec Abrhám - se zalíbila i letošním nováčkům (včetně Oliny), ale pak písničky upadají a děti si povídají a seznamují se. První zvonění mobilu - Slávek nemá klíče od Lenčiny škodovky - Martin vše vyřešil druhými klíči, pro které musel domů.  V Březnici vystupujeme a čeká  nás malá (asi 20. minut) přestávka. Zatímco děti svačí, pokusily jsme říci jim, kde a s kým budou spát, ale nakonec jsme to vzdaly a dobře jsme udělaly. Je zbytečné se hádat už teď. 

Dolní Ostrovec, půl deváté a zelená značka - pochod do tábora začíná.  Není ani horko, ani zima, boty nikoho netlačí - pohoda až do první zastávky, kde se při honičce dětem podařilo vyrušit vosy z jejich života a Deniska dostala žihadlo do nosu. Cibuli, obklad a fenistil (mast) a rychle pryč. Od teď to přestává být pohoda a jde to s námi z kopce (a pak zase do kopce) - sešli jsme ze zelené a naše "zkratka" vedla po červené. Jak známo, zkratky bývají sice delší, ale za to je tam horší cesta - a tak ze 4 kilometrů jsme udělali 8.  Každý je trávil po svém -  Vendulka čerpá sílu ze stromů, Deniska se "dopuje" fenistilem (1 tableta), kluci hází šišky,  holky sbírají houby a někteří fňukají. Všichni ale s dobrou náladou po jedné dorážíme do tábora. Přesto, že je mnohým v tričku horko, David má na sobě stále dvě mikiny. Je pod mrakem, ale teplo. Sluníčko určitě vykoukne!

Umýt ruce a rychle na oběd (lečo s bramborem a písmenková polévka). Polední klid je ve znamení zabydlování a oddechu.  Na svačinu jsme se sešli v naší klubovně. S Lenkou jsme dětem (a Olině) vysvětlovaly  pravidla naší celotáborové hry "o televizi,  bez televize".

Začít ale musíme naší "kouzelnou" krabicí a rozpoznáváním triček.  Obyčejné krabice od bot se mění pod nůžkami, pastelkami, barevným papírem a šikovností dětí  na "kouzelné". Trochu jsme pomáhaly, ale stejně většinu práce zvládly děti samy. Ještě vystřihnout šablonu se jménem, uklidit a hurá ven.  Honička, nicnedělání a stříkání jmen na trička. První zákaz - nejíst a netrhat jablka, kterých tu je dost a dost. Bohužel trička jsou zelená a sprej šedý - a tak nevýrazný -  jména (jen Vendulka má kočičku, pár kluků číslo a Petra  nulu - prý víc nezvládne) nejsou moc vidět.

Než vše uschne,  začíná první televizní soutěž - "TO JE FÓR" - snažím se děti přesvědčit, že  vtipy jsou hezčí slušné a docela se mi to daří. Vtipy o "Pepíčkovi" jasně vedou. Příprava na  "NATOČ TO! - na papír obtisknout svou  dlaň nebo jen prst. To vše mezi honičkami. Začíná pršet a je čas na večeři (svíčková). Umýt a dobrou chuť. Po večeři jdu uspat Radečka a  Lenka s Olinou  vysvětlují ostatním, jak se hrát  "natoč to!"  bez  kamery a televize -  na "pomalovaný" papír lepí fotografie a Radeček nechce usnout. Ale přemluvila jsem ho. Stihla jsem i Večerníčka. Zpíváme písničku (většina z nás zatím dle papíru) a poprvé čarujeme - v kouzelné krabici Sovičky se vždy něco najde, co udělá dětem radost. Pro dnešek antiperle (za zvládnutý  pochod) a spousta papírů na dopisy pro kamarády a kamarádky. První dopis dostávám já,  Olina, Jájinka a Markétka. 

Večerní hygiena - Olině není dobře; Daník Č.,  Tomášek Ch. a Matouš pofňukávají a bulí Šimon (nechce utěšovat, ani být viděn) a Gábinka.  V devět jsou všechny děti v posteli a mnozí už spí.  Spí i Olina. Já s Lenkou doděláme výstavku "Natoč to!", připravíme nástěnku na druhý den, poklábosíme a v půl dvanácté uléháme! Dobrou noc! Klíště jsme odpoledne vyndaly jen Jájince.

Pondělí 10. července

Ráno vstáváme na poslední chvíli (nevyšel nám tentokrát předpoklad, že první den děti budí jeden druhého dávno před budíčkem - asi je pochod opravdu unavil) do mokra, které padalo z nebes téměř celou noc.  Před snídaní vítáme sluníčko (už neprší).  Snídani (houska a salámová pomazánka; čaj) někdo chce a někomu prostě nejede - vše ale vyřeší máslo a marmeláda. Najedeni odcházíme a  z mraků se "punťa" občas mrkne, co chystáme. Lenka odchází za p. Počtou (majitel) a platí pobyt a stravu. Já jsem mezitím vysvětlila dětem, jak to chodí na "rande".

Další televizní soutěž má svá pravidla - kluci se připravují  vázáním kravaty nebo motýlka  a holky si společně se mnou a Olinou  chystají svatební závoj a zkrášlují tvářičky. Gábinka  odmítá hrát.  Svatební kytici raději trháme samy, kdyby na ni kluci zapomněli. Nezapomněli!!! Na louce už neběhají jen Sovičky,  ale také myšky, kozy, kravičky, slepice a kohout a spousty jiných dvojic, které se hledají.

První se našli Olina a Tomáš Komrskovi.Dokonce i svatba se jim vydařila.  Zvířátka se honí, někteří jsou zklamáni svým protějškem (Martínek Knopf si mně nechce vzít jen proto, že jsem moc veliká) jiní ho prostě "nemilují". I přesto jsme viděli i další svatby a tak i Gabča má pracně natrhané kvítky štěstí po kom házet. Na rodily se nám první celotáborové a zaručeně opravdové "lásky".  Svatební cesta je krátká. Na břehu řeky malujeme kamínky. Moc velký výběr tu nemají!

Úterý 11. července

             Mobilní budík vzbudil mně a Lenku  v 7 hodin. Jsme první. Zkontrolovat Denisku. V pokoji Soviček jsou už také vzhůru a Lenka se rozhodla vzít Denisku s sebou k lékaři. Já mám za úkol vzbudit ostatní a utajit oslavu narozenin, i když s Tomáškem je to těžké. Strašně se na dnešek těšil. Olina má svátek, ale  dělá, že se nic neděje. Leje-leje-leje, ale je teplo! Sláva. Přesto zdravíme sluníčko v suchu klubovny. Budapešťská pomazánka k snídani nikomu nechutnala. Vše opět vyřešila marmeláda. Najedeni a zamračeni. Stejně jako nebe. Prší a prší a prší. Teplo zůstává. Poprvé  počasí mění program. Rozhodla jsem se počkat na Lenku a Denisku a spolu s dětmi píšeme domů. Když jsme hotovi, přijela Lenka. Deniska snídala po cestě a její žihadlo je v pořádku a průběh léčení také. Fajn! Zdobíme "dort" pro Tomáška a Olinu. Tomášek svítí víc než svíčky a Olina pomáhá foukat. Dortíky nám chutnaly i přes to, že se stále nemůžeme dopočítat. Jeden zbývá.  Lenka našla "viníka". Lenička ho nechce, protože ji bolí  zub. Už visí jen na vlásku a v puse spíše překáží a tak se Lenky domluvily, že ho vytrhnou. Hurá, zub už nebolí a Lenička má ten nejvzácnější talisman ve své kouzelné krabici. 

Už také přestává pršet. A tak  holinky (někdo má malé, někdo žádné), pláštěnku a jdeme "plnit plán". Čeká nás hra "riskuj".  V mém batohu se usídlil a nechce ven. Kouše!! Kdo to riskne a sáhne pro NĚJ? Někdo se opravdu bojí (Martin Krákora a David)  do batohu sáhnout, ale  zvědavost zvítězila.  Do oběda zbývá ještě chvilka (Radeček usnul v batohu na mých zádech) a tak hrajeme škatulata - batulata …. . Prší a  místy leje.   Oběd  (bramborová kaše a přírodní krůtí řízek)  a  polední klid, při kterém někdo hraje karty, někdo maluje a někdo opravdu odpočívá. Jen Gábinka  a mraky pláčí. Ke konci poledního klidu opět riskujeme. Mám ho v batohu - malý, milý, kouše a je k "sežrání". Kdo se nebál a uhodl, vytáhl  tatranku, co na tom, že jen malinkou. Polední klid končí v době, kdy mraky přestalo bavit plakat a pustily na chvilku ven sluníčko.

"HIP,HAP,HOP" - naše malá olympiáda - začíná hodem sekerou. A pravou! Zvítězil Radek Nehéz (16). Druhý  Martin Krákora (15) a třetí Tomáš Knopf (14) . Mírou byly mé kroky. Z děvčat stály "na bedně": Míša Nováková (9); Míša Jančarová, Markéta Sukdoláková a Verunka Kuchařová (8); Lucka Novotná (7). Všichni ostatní čtvrtí. To je skvělé, ne? Déšť nás zahnal do klubovny, kde probíhají  plavecké závody. Zúčastnila se i "babička" s malým Ondrou - naši sousedé. Zatím jako diváci. Družstva závodí ve foukání kruhu, potápění a plavání.  Každý dokonce z mořského dna vylovil antiperlu (někdo i dvě). Zvítězili modří (5 bodů), zelení (4), žlutí (3), červení (2) a bílí (1). Blahopřeju!!! Nanečisto jsme to zkusili (i  zachránit tonoucího umíme) a sluníčko nám dopřává tepla. Rychle ven!

 V bazénu se někdo koupe! My chceme taky !!! Plavky, tričko, pantofle a ručník! Rychle, než se sluníčko schová. Bazén nevyzkoušeli jen Gabča, Tomášek Chalupa, Danda Černý a malý Radeček - ten ovšem nedobrovolně. Všichni z vody  a převlékat do suchého. Jedinou vyjímku má Terezka, která loví utopené Markétčiny brýle. Umí!  Využíváme počasí a potřeby, aby si každý mohl chvilku dělat, co chce. Poslouží míče, švihadla, obruče, písničky nebo jen klacek na malování do písku. Děti hrají fotbal, volejbal, přehazovanou a nebo jen lezou po všem, co je při ruce. My máme čas na krátkou poradu.  K babičce a Ondrovi se přidali i další sousedi - Verunka a Ondra. Stojí, koukají, ale nakonec se zapojili do hry. Sluníčko vyhnalo ven i další táborníky, které jsme dosud neviděli jinde, než v jídelně. 

Děti začínají "zlobit" a tak pokračujeme v HIP, HAP, HOP. Malujeme vlajky. Každé družstvo svoji. Gábinka je nespokojena se svým družstvem a chce k modrým. Nepřemluvila nikoho, kdo by si s ní vyměnil místo  a tak zůstává u červených. Pláče a pláče.  Rozhovor s Lenkou nebyl příjemný asi ani jedné z nich. Lenka rozčarovaná a Gabča nešťastná. Brekot ustal, když jsme jí  dovolily spát na jiném pokoji.  Radeček si našel báječnou louži a zkoumá ji ze všech stran.  Plné bahna má nejen holinky, ale i uši, rukávy a pleny. Náhrada za zakázaný bazén.  Jdu ho umýt a převléknout. Bouřka zahnala i ostatní. 

Příprava na dnešní večerníček. Děti mají za úkol předvést ostatním reklamu, pohádku, scénku apod. Jsem zvědavá, kterému z družstev se to nejvíce povede. Trochu poklidit a hurá na večeři (červené zelí, vrabci a knedlíky -  Lenka se přejedla - tak to bylo dobré).

Večerníček  začíná písničkou. Pokřiky družstev a reklamy jen dvě. Ale hezké. Čarování a rozdávání diplomů, odměn a dopisů. Už se  objevily i dopisy z domova. V devět jsou všichni v posteli. Rozčesávám Markétce vlasy a ta se chvíli vzteká, chvíli pláče - prý tahám. Snad jen nůžky by to vyřešily. Trochu zafňukali i Lenička a Daník. Denisce žihadlo splaskává, Petra si občas postěžuje na bříško. Dnes bez klíšťat. Dobrou noc!

Středa 12. července

         Prší, prší … jen se leje. Markétka mně budí tím, že "si jde dát hygienu" a ostatní budíme  tím, že se mají umýt a někteří by mohli trochu poklidit. Prší, prší … jen se leje. I přesto zdravíme sluníčko a odcházíme na snídani (loupák, kakao - které nám někdo vypil, čaj, máslo a tolik oblíbená marmeláda).  Přestává pršet!!!

 Čeká nás dobývání "Pevnosti Boyard". Balíme se na cestu. Trvá nám to asi 2 hodiny a babičku  s Ondrou to neodradilo od neustálého pozorování. Chtějí jít s námi. Vyrážíme. Přidali se i Ondra s Verunkou a jejich babičkou. Až k jídelně jsme došli bez deště. Pak ale vyndaváme pláštěnky a pokračujeme. Dobývání pevnosti není žádná sranda.  Nejdřív lesem, potom kousek po silnici a za  Zvíkovským mostem první zastávka. Děti mají strach z toho, že je to ještě daleko. NENÍ. NE, NENÍ to tak daleko jako v neděli do tábora. Už jsme jen kousek od pevnosti. Sundat pláštěnky a svačit.  Ten  sní jogurt, ta jablko, někdo rohlík a jiný  loupák. Našli se však i tací, kteří spořádali všechno.  Víc nemáme. Proviant byl poctivě rozdělen a rozpočten na celý den. 

 Zvoní mobil. Gábinka znejistí, protože to není její maminka a hned je důvod k breku. Vysvětlujeme si pravidla hry o dobití pevnosti a mezitím se na nás přijel podívat náš táta. Už dvě hodiny neprší.  Vyrážíme na další cestu, táta odjíždí. Cestou k hradu Zvíkov vaříme k obědu zeleninový salát. Když to vypadalo, že v lavoru bude více dešťové (už zase prší) vody, než zeleniny, jdeme se schovat pod střechu pivovaru. Tam už  "vaření" probíhá v suchu a  hladce. Ochladilo se a tak s Lenkou vyrážíme podívat se, zda nám v místní pivovarské restauraci neuvaří polévku.  Hned ve dveřích nás místní obsluha upozornila, že se jistě pohybujeme v jiných cenových vrstvách, než místní klientela a po zjištění, že polévka tu stojí 28,-- korun jsme to uznali a dál se spokojili pouze s poskytnutým přístřeším a zeleninovým salátem, který takhle dobrý umí uvařit jen děti. No řekněte, který kuchař má u vaření špinavé ruce, krájí zeleninu  na igeliťáku obaleném v písku a prší mu do hrnce.  K zakousnutí děti dostaly chléb a kdo chtěl tak navrch kousek kabanosu a hořčici. Měl být sice ohníček - burťáček, ale  leje, zle je. Ochladilo se. 

Krátká honička a hlasování, zda jít zpět na základnu a nebo opravdu  dorazit až na hrad Zvíkov. Hrad zvítězil.  Cestou Radeček usíná v batůžku a děti si vyslechly vyprávění o výrobě keramiky a skla.  Na konci vyprávění dostávají děti hádanku: "Kdopak ví, proč má tahle královská sklenice na sobě bouličky?" . Uhodl  jediný David: "Aby, když jí král rukama a má je mastné a špinavé, mu nevyklouzla."  Došli jsme na hrad. Prohledli si nádvoří, vykoukli ze střílen, splnili další úkol a získali další klíč. Můžeme jít domů.  Chvilku svítí sluníčko, chvilku musíme jít v pláštěnkách. Děti vypadají unaveně (moc neposlouchají), přesto spokojeně.  Slíbily jsme malý dárek  a tak při cestě zpět  ještě děti vybírají "památku" v malém krámku se suvenýry. Každý si smí něco malého odnést domů.

Zpátky jsme dorazili asi v pět odpoledne. I Honzík K. došel po svých, i když tvrdil, že to nezvládne. Včera si totiž narazil kostrč a nechal si vše pro sebe.  Přezout a převléci do suchého. Honzíka uložit na bříško a do večeře odpočinek. Vracíme se k riskování a děti si vytahují z  batohu vařečku jako odměnu za soutěž "Mňam, aneb prima vařečka" a jako poděkování za vynikající  oběd.

I večeře stála za to - bramborová kaše a  řízek. Dokonce jsme dostali i čaj. Před večerníčkem dokončujeme hru o dobití pevnosti a družstva získávají poslední klíče. Vyměnili je za "opravdové" kouzelné klíče od pokladnice nabité penězi. Večerníček voláme naší písničkou. Čarování a otvírání naší kouzelné krabice. Pokladnice je uvnitř a s ní spoustu dopisů.  Vybraní zástupci družstev pokladnu odmykají a všichni chytají sypající se penízky. Pak už jen rozdat diplomy a dopisy a rychle osprchovat, zkontrolovat klíšťata a na kutě. Dnes jsme to protáhli až na půl desátou. Lenka trestá ty, kteří neposlechli a nestihli se převléci dřív, než je objevila. Běhají kolem baráku. 

Bez klíšťat. Žihadlo je v pořádku. Peťulu bříško nebolí, zato Radek N. zvrací. Honzu bolí kostrč, kterou si včera narazil, když "spadl na odpadkový koš". Ufňukánky jsem neviděla. Pusinku dostali všichni, dokonce i Šimon se nechal přemluvit. Dospělácká večerka - asi v jednu. 

Čtvrtek 13. července

             V osm nás přišla vzbudit Olina.  Budíme ostatní. Radeček dnes zaspal. Rychle umýt.  Kupodivu stíháme snídani jen chvilku po půl deváté.  Houska, máslo, marmeláda a místo včerejška kakao. Pomazánka (sýrová), kdyby náhodou někdo marmeládu nechtěl - nestalo se. Radek N. leží a nechce jíst.

 Zdravíme sluníčko. Je krásný den. Teplý a slunečný.  Věšíme vlajky na "stožáry".  Olina a Bodovníček hodnotí  dnešní úklid.  Musíme využít sluníčka a jdeme na vycházku.

Čeká nás "Carusošou". Radek zůstává v posteli a přidává se k němu Tomáš Knopf. Hlídá je Olina.  Šli  jsme jen kousek a přesto jsme objevili další poměrně hezký a čistý kousek  louky u řeky. Jablíčko k  svačině přijde vhod. Z "keramické" hlíny  vyrábíme notičku, jako znak další soutěže. "Lenko, já to mám jako třešeň." "Tak to trochu splácni a vytvaruj, Markétko ( pozn. redakce: Sukdoláková)". "Už jsem to vytvarovala, ale pořád to mám jako třešeň".  Carusošou začíná. 

Prvními soutěžícími se staly Markétka Sudová a Deniska s písničkou "Rovnátka". Získali za ni 55 bodů. Vendulka  zpívala  moc  krásnou  lidovou písničku o koních. Kdyby bylo po mém, zvítězila by! Získala ale "jen" 80 bodů a tím druhé místo. Jako třetí vystoupili před přísnou porotu, kterou tvořili všichni, kdo zrovna nezpívali, Danda Kessl, Tomáš Komrska a Martin Krákora - získali ze svou písničkou 61 bodů. Lucka a Klára Novotných  se se svými "Stánky"  vyzpívaly 75 bodů a tím třetí místo. Sólovou zpěvačkou se stala Lenička, která s pohádkovou "princeznou ze mlejna" získala 63 body. Kvartet Míša N.,  Míša  J., Terezka a Markéta Suk. narychlo přibraly Gábinu a stal se z nich kvintet, který svým "tanečním"  vystoupením a  Markétčiným  zpěvem  okouzlil porotu natolik, že s 82 body zvítězil.  Jako sedmí vystupovali Ondra a malý Daník Č.. Zpívali písničku všem známou ("sluníčko, sluníčko) a tak se k nim mnozí přidali. Vyzpívali si  43 body. Poslední soutěžící se stala Petra, která  obdržela  za písničku 67 bodů.

Mám pocit, že i tahle  televizní soutěž se vydařila. Umýt ruce a jít. Kam? Nejprve zkontrolovat marody - Tomášovi je lépe, Radek  má zvýšenou teploty (37,4) - a pak na oběd (bramboračka, květákový mozeček a brambory - bohužel bez kousku zeleniny). Kluci zůstávají  dobrovolně bez oběda a vleže.

O poledním klidu voláme tatínkovi  Radka N., aby si raději pro něho přijel, aby se "nemoc" nešířila.   Radeček usnul dobrovolně a rychle v posteli.  Píšeme diplomy a Lenka domlouvá u  "kolegů", kteří tu jsou na soustředění,  ukázku  japonského bojového umění JU-TSU.  Polední klid končí o půl hodiny dříve a  předváděčka základů JU-TSU pod širým nebem začíná. Ráďa spí a tak jsem téměř o vše přišla. Dětem se líbilo i vyučování a chvilku se chtějí jen prát. Svačina  (tatranka)  v trávě vše ukončila.  Málokomu tatranka stačila a tak děti  zbouchaly ještě dva bochníky chleba - pro změnu s marmeládou.

Stále svítí sluníčko.  Vycházka nás nemine. Našli jsme "KOUZELNOU školku". Začíná vyučování.  Sbíráme  kytičky, zvířátka a povídáme si o nich.  Poznání, že i rostliny kolem nás jsou živé, je pro některé novinkou. Přesto mně spoustu dětí doplňuje.  V kouzelné školce patří k vyučování umění zacházet s nožem. Vyřezáváme. Každý to co chce. Já luk a šípy, Tomášek Chalupa i prstík.  Chodíme po mapě a střílíme z luku.  Cestou zpět sbíráme dřevo. Každý nese, co unese. Účastnil se už i Tomáš Knopf. Radek stále leží (a blinká) a tak Lenka rozhodla ho odvézt domů.

Připravujeme oheň a loučíme se s Radkem.  Večerníček je tentokrát u ohníčku. Zpíváme, holky hrají na flétny a Davidovi je líto, že nemůže hrát fotbal. Po půl deváté se vrátila Lenka. V devět vyrážíme hledat vodníka.  Děti vyzkoušely, že baterky svítí a tma jim neublíží. Přesto se někteří (nejvíce Kristián) bojí.  Vodníčka Pepíčka ale našli všichni a světýlko od něho pustili po vodě. Najednou zapomněli, že se ve tmě bojí a utíkají za svými loďkami po břehu. Vodníček Pepíček musí odejít za svými rybkami a my  to máme do postýlek daleko. Už je deset! Radeček pláče. Je unavený. Odcházíme spát. Radeček řve! V jedenáct  všichni spí.  Už se vrátila i Olina. "Nebylo jí dobře a tak odjela do nemocnice, a nezúčastnila? se naší noční hry". 

Žihadlo Denisce splasklo, Petra  ani Tomáš si už na bolestivé břicho ani nevzpomenou, Honzův zadek se lepší  a Radek bohužel  musel domů.  Počasí dnes vyšlo na 1 s *; celý den ani kapka a jen samé sluníčko.  Dobrou!

Pátek 14. července 

Radeček mně probudil asi v půl osmé a netrvalo dlouho prokoukla i Lenka. Rozhodly  jsme se, také díky vydatnému  dešti nechat ostatní vyspat. Povídaly jsme si a povídaly.  V půl deváté se probírají ze snů i ostatní a v devět jsme na snídani (houska, máslo a  salám přijde po sladkém týdnu  vhod, i když někteří vytrvalci prostě marmeládě neodolají). 

V půl desáté jsme  skončili  (za stálého deště) s jídlem a scházíme se v klubovně, kde zkrášlujeme vařečky, píšeme dopisy,  a z papíru vyrábíme kelímky (na hlasování  v soutěži Natoč to) a Olina nás učí i vyskládat  malý klobouček.  Po svačině (pomeranč a zbylé housky) nás čeká další televizní hra.

Soutěž "ČTVERÁCI". Měla být sice šipkovaná, ale počasí nedovoluje. Leje a ochladilo se. Hrajeme čtveráky klasicky - turnaj v piškvorkách.  Nejprve ukázka, jak se piškvorky hrají. Hra na tabuli - já a Lenka. Lenka je lepší! Pak už si každý hledá soupeře a hlásí výsledky  Lence do tabulky. Martin Krákora: "Já jsem vyhrál:" Lenka: "A nad kým?". Martin: "No přeci nad svým soupeřem.". Kdo nehraje, nejen, že nevyhraje, ale kupodivu nezlobí a baví se jinak.

Po dvou hodinách už všichni potřebujeme změnu. Celkem příjemnou změnou je oběd (gulášová polévka a vdolky, kterých jsme dostali i několik na svačinu).  O poledním klidu dohrávají děti piškvorky a balí. Nakonec se vše zvrtne v běhání po chodbě a uskutečňování našeho příslibu, že každý smí spát kde chce.

 Prší, prší jen se leje a tak náš záměr vyrazit na procházku zatím odkládáme.  Zatím zbaštíme svačinu (chléb, máslo, sýr, paprika a na přídavek vdolky od oběda) a pak se uvidí.   Všichni podepisují trička (vždyť už zítra jedeme domů). Už jen mrholí a z mraků vykukuje sluníčko. Přes řeku vytvořilo duhu. Jdeme se na ni podívat ven. Ten krásný zápas deště a sluníčka vidí spoustu dětí prvně v životě. Sluníčko vítězí. Holinky, do batohu pláštěnku a hurá ven. Dnes poprvé - všichni už to potřebují. Nevadí, že už je skoro půl páté. Jájinka (odmítá holinky) zůstává  a  Lenka balí. 

Vycházka směřuje k lesu, kde stavíme chaloupky pro trpaslíčky a vodníčka Pepíčka. Všechny jsou krásné a všechny zaslouží obdiv.  Děti chtějí přivést domů houby a tak ještě krátká procházka po lese (přeci nevadí, že už je čtvrt na sedm a za chvilku je večeře - vždyť je tak hezky - neprší a krásně se dýchá).  Na  zpáteční cestě  nás potkali Krákorovi a Martina si odvážejí. Nejdříve do tábora pro věci a pak hned domů. Zítra totiž odjíždí zase na jiný tábor. Ať se ti tam líbí!

Na večeři (rajská a knedlíky) jsme došli pozdě. Jájinka je už zase veselá a všechny nás čeká večerníček a poslední "čarování".  Poslední diplomy, odměny i dopisy.  Umýt a spát. Každý složí hlavu  tam, kde je mu nejlépe. Vůbec přeci nevadí, že na jedné posteli spějí dva a na dvou také  pět. Na místě zůstává snad jen Radeček, já, Lenka a Olina.  Každý dnes dostal na dobrou noc nejen pusinku, ale i malý dárek. Barevnou sovičku na památku. Je deset a kromě pokoje 161 spí už všichni. Dospěláci dobalují, sprchují se, hodnotí a ve dvě usínají. 

Sobota 15. července 

Po sedmé vstáváme. Rychle umýt a dobalit nesbalené. Vynosit věci z pokojů a rychle na snídani. Markéta Suk. se nějak nemůže probudit.  V osm jsou všechny věci naložené a Martin N. odjíždí (Díky, díky, díky!!!).

Po snídani se naposledy scházíme v naší klubovně a  rozdáváme svačinu. Poslední písnička a  poslední foto a odjíždíme.  Až na nádraží děti opravdu uvěřily, že cestu zpět nepůjdeme pěšky (díky p. Komrskovi, panu Šimůnkovi, Slávkovi a Lence). Čekám s Klárou N. na její rodiče a jako poslední odcházím od  "televize". Na nádraží se loučíme s Olinou a Tomášem. Ve vlaku zní písničky (tentokrát nám zpívání vydrželo celou cestu) a my se pomalu, ale jistě blížíme k domovu. Ahoj

 Lenka s  Klárou