Víkendovka

Hrachov 8. - 9. září 2000

Pátek 8. září

Asi ve třičtvrtě na čtyři stojím "pod břízou" a čekám na ostatní. Netrvá to dlouho a scházíme se všichni (a tentokrát nejsme sami - i jiná skupinka  dětí čeká na autobus a odjíždí na víkend pryč). Opět podepsat nutné papíry, vysvětlit, co je třeba a čekat na opozdilce (že nevíte na koho? - Petra, Markéta a Lenka, která to svádí na frontu v pekárně). V půl páté odjíždíme a v pět jsme na místě. Lenka nedorazila - škodověnka naše ji zradila. Ubytování jsme zvládli systémem "kdo chce kam …." .  Mezitím, co se děti dohadují a snaží se ustlat svá bydýlka, v kuchyni už voní čaj a chystá se večeře. Tentokrát máme s sebou vlastní personál - Zuzce, Šárce, Slávkovi a Rudovi (na pořadí nezáleží - "všichni za jednoho") patří velký dík a obdiv. Máme s sebou také dva hlídače - Betynku a Roníka (dva jezevčíky).

Po rozkoukání se děti a já scházíme pod jídelnou a začíná další televizní program (pro ty, kteří nebyli na letním sovičkovském táboře jen ve stručnosti: hra "o televizi bez televize", která byla klíčovou v létě teď pokračuje dalšími "televizními" programy). Začínají "hry bez hranic". Nejprve vysvětlím, pak se snažím  do družstev, které již existují z tábora, přidat děti nové. Hádáme se (Jájinka začíná stávkovat) a tak opět "kdo chce kam ….".

Povídáme si o mapě, světových stranách, barvách, značkách  a místním okolí. Družstva mají za úkol do své "mapy" zakreslit vše, co je v táboře zaujalo a zjistit kde je sever, jih …. . Sluníčko nám pomáhá - zapadá za les! V této hře jasně zvítězili kluci Svobodovi, kteří jsou tu jako doma. A tak když se na hřišti zase všichni sejdeme, mají hlavní slovo oni.  Gong oznamuje večeři a tak hurá do kopečka, umýt ruce a do jídelny. Dětem moc chutnalo a tak se stalo, že úplně všechno (chléb s máslem, šunka, sýr, zelenina, čaj) snědly. 

I chvilka volna po večeři přijde k chuti. Než v kuchyni umyli nádobí, děti objevily míče, švihadla, obruče a báječný strom, po kterém se dá lézt. Problém je jen ten, že se na něj nevejdou všichni najednou a tak se hádají.

 Stmívá se, ochladilo se a tak se snažíme zalézt do tepla a pod světla zářivek. Jídelna se stala naším útulkem. Děti škemrají opravdovou televizi (dávají "Jak dostat tatínka do polepšovny"), ale ta je "rozbitá". Na řadu přišly písničky a náš "večerníček". Vzpomínáte na léto - "dříve než Vám klesnou víčka těsně před spaním….."? Kdo nezná, učí se. Daří se nám. Úkolem všech je namalovat "večerníčka".  Jen Tomášek D. a Radeček  se raději starají o pejsky a krmí je tím, co získali v kuchyni. Když už Betynka ani Roník nechtějí, stačí si sami (hrají na babu). Jájinka stávkuje (telefonát mamině to spravil). Za krásné obrázky dostávají děti jako odměnu razítka na ruku a druhou večeři (jablíčka).

Je čas jít na kutě.  Dnes jen opláchnout ruce (zoubky jen opravdoví poctivci) a zalézt do "dutého vlákna". V devět jsou všichni na bydýlku a dokonce bez slziček stýskání. Dlouho a dlouho si vydrželi "špitat" Martin Sv. a Markéta Suk.  Dospěláci se díky mobilu dozvěděli, že Lenka přijede až ráno (škodověnka zatracená!) a před půlnocí uléhají.

Sobota 9. září

Vstáváme v sedm (v kuchyni už dávno voní káva) a v půl osmé jsou všichni venku a,  i když po ranní hygieně, už opět špinaví. Tak tedy ještě jednou umýt ruce, trochu poklidit a  hurá na snídani. Rohlík s marmeládou nikdy!!!!! nezklame.  Při snídani se Bodovníček snažil tu uklidit, tu  ustlat, ale protože bodování by dopadlo pod psa, raději se vzdal a odešel neznámo kam. Od té doby ho nikdo neviděl.

Během snídaně a ranního "úklidu" se náš tábor mění v kouzelnou horu Xapatan.  Úkolem dětí je  na povrchu i v útrobách Xapatanu najít magické starodávné sošky,  ze kterých během dne vyberou ty správné a pro které si večer přijde tajemný čaroděj - jediný stálý obyvatel této hory. Hra nás baví, v rámci určených hranic můžeme jít a lézt kam chceme. Je to fajn. Objevila se Lenka. Vysvětlení dětem (proč Lenka přijela až teď) a ukázání všeho zajímavého Lence. Dnes jsme našly i říčku Brsinu - ti, kteří mají holiny smějí vyzkoušet hloubku a hodit pár kamínků pro štěstí,  a ti ostatní ….. . No, pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Jájinka stávkuje.

Výbornou svačinu (pozdě, ale přece) oplakala jen Deniska, která strouhanou mrkvičku nerada.  Zuzka  jí dala samotné jablíčko.  Vybíráme sušené kytičky a jdeme ven (sluníčko už  vysušilo rosu a  krásně hřeje). Vyrábíme z vylisovaných kvítků obrázky pro maminku, sušíme mokré boty a ponožky.  Kdo zapomněl kraťasy,  běhá v kalhotkách (a slipech), kdo se stydí i při téměř  30 ^oC zůstává v teplákách. Jen Danda nadává na Zašupčáka, protože kraťasy si určitě vzal a nemůže je najít. Přes slzičky si ani nevšiml, že jsem  ztracenou tašku objevila (nevadí přeci, že pod úplně jinou postelí) a kraťasy jsou na světě. Nakonec vyrobil jeden z nejkrásnějších obrázků. Mamka bude mít radost.  Chvilka před obědem patří opět fotbalu, lezení po stromech a švihadlům. Stále ještě nacházíme sošky do naší sbírky. Která je asi ta pravá? Pro kterou si večer přijde čaroděj?

Oběd se mimořádně povedl - výbornou polévku (knedlíčky, nudle, zelenina - mňam!) jedli úplně všichni (Tomášek Sv. i s nášupem) a i rajskou omáčku a knedlíky  si mnozí přidávali. Po obědě tradičně polední klid. Když jsem s Lenkou odcházela vytýčit trasu odpolední šipkované, děti v klidu byly. Náš předpoklad, že budeme za půl hodiny zpět ale nevyšel - zabloudily jsme a vrátili se až před třetí. Díky Šárce, která včas pustila děti na loučku pod jídelnu,  děti nezbořily chatu a ani si nikdo neublížil. Díky!

Po svačině (perník a mléko) nám dalo největší práci vysvětlit dětem, co je to "indicie", podle které poznají, která soška je ta pravá. Na trase (jdeme podle šipek) jsou různé úkoly a různá pomocné větičky, podle kterých se dá indicie najít. Kdo uhodne, měl by poznat i tu správnou sošku. Jednotlivá družstva  (1. Předškoláci a Lenka; 2. Hledači pokladů; 3. Osm malých soviček a 4. Sapíci a já) postupně vyrážejí na trasu. Zůstává jen Tomášek Drda, Péťa a Radeček. Šéfové kuchyně se o ně postarají a připraví večeři.

Po cestě se nikdo neztratil i když nám šipky někdo boří a  mění. Indicii uhodl první asi Kristián, ale postupně se rozšířila mezi všechny Sovičky. V cíli chvíli stavíme domečky pro lesní skřítky a z padlých stromů loupeme kůru na vyřezávání lodiček.  Samozřejmě jsme nezapomněli přinést i Tomáškovi, Péťovi a Radkovi. Po přípravě ohniště na večer vyřezáváme. Naši skvělí kuchaři vyřešili i problémy typu: "já nemám nožík" a "mně ten nůž neřeže". Přijel se na nás podívat "Žužla" a  jeho kamarádka Klára. Trochu pomáhají  v kuchyni, trochu s dětmi.

Uklidit nožíky a "loďky" (mimořádně se povedla Radce a Martinovi Sv.), umýt ruce a hurá na večeři (knedlíky s vajíčkem a spousta zeleniny).  Po večeři mají všichni povinný úklid a hygienu. Děti uklízí v pokojích, Šárka se Zuzkou v kuchyni a  Ruda, Slávek a Žužla se chystají na příchod čaroděje. Lenka obhlíží ohniště, rovná dřevo a já se snažím přímět děti, aby měly dlouhé  rukávy i nohávy (komáři jsou prevíti!).

Ohníček hoří a děti místo písniček netrpělivě vyhlížejí čaroděje. Každé družstvo vybralo jednu sošku, kterou mu chtějí předat. Když to bude ta správná, odměna je nemine. Konečně! Čaroděj chvíli děti zpovídá a pak si od nich teprve bere sošky. Netrefilo se jen družstvo  "osmi malých soviček", ale  za písničku je jim odpuštěno a i oni získávají odměnu. Tou se stal  knoflík jako ozdoba na tričko (indicií byl právě "knoflík" -  měli  jsme najít sošku na které je knoflík) a slaďoučká sušenka. Dětem se stále nechce zpívat a tak si jen mezi sebou povídají. Večerka je dobrovolná - komu se chce spát odchází. V půl desáté už všichni leží ve spacáku. Postupně usínají. Dobrou noc.

Neděle 10. září

V kuchyni dnes měli  sraz v půl sedmé, ale Slávkovi se ještě v sedm nechce z postele. Postupně jsme se všichni probrali k životu a Žužla slíbil dětem rozcvičku. Pak pěkně zalezl ke kamnům a já musím běhat a cvičit, aby se nám děti nerozutekly. Ale stálo to za to. K snídani nám zatím uvařili chlebík s máslem, marmeládou a nugetou. Dobrotu zapíjíme čajem. Mňam!

Ani dnes Bodovníček nepřišel a tak musíme zase uklízet všichni. Balíme to, co už nebudeme potřebovat  (zjistilo se, že třeba kartáček na zuby mnozí ani nevybalili, protože ho jednoduše nenašli). Našli jsme Kristiánovy brýle, Tomáškovo (Sv.) pyžamo a u některých dětí kraťasy. Ztratili několik baterek, obrázků pro maminku, ponožek …

Odcházíme k  dalšímu "televiznímu" programu. Čeká nás "AZ kvíz". Úkolem družstev je co nejrychleji splnit úkol, který je napsán tajným písmem.  Všem se tajné písmo (šifru) podařilo rozluštit a  zjistili, že dalším programem jsou "sportovní ozvěny". Všichni hurá do sportovního letního oblečení a sraz je na hřišti. Míče, švihadla, obruče, luky a  šípy už se nemohou dočkat. Než se všichni převlékli, Žužlovi se podařilo některé děti natolik rozdovádět, že byly k neudržení. Bohužel tyto situace většinou končí úrazem. Malý Petřík  při honičce zakopl a o betonovou dlaždici si rozsekl hlavu. Šéfkuchař Ruda (Péťa je jeho klouček) pověsil své řemeslo na hřebík a ujíždí do nemocnice na šití. Šéfkuchaři Zuzka, Žužla, Šárka a Slávek si musí poradit sami.

Prvním sportovní zajímavostí našich "sportovních ozvěn" se stává Velká Pardubická. Koníci na start a hurá na hřiště. Tak velký závod se bez pádu neobejde  - tentokrát Dominika. Sice statečně doběhla až do cíle, ale bez Lenčina ošetření se její kolena, dlaně a prstíky neobešly. Na asfalt se padat nevyplácí. Ostatní mezitím hrají fotbal, vybíjenou, na jelena, skáčí přes švihadla, točí lanem. Když jsou unavení usedají na vysušenou louku (sluníčko krásně hřeje) a přišívají knoflíky (dar našeho čaroděje)  a svá trička zdobí dalšími a dalšími obrázky. Po cestě vidíme přijíždět Rudu. Už je sám. Petřík zůstal doma s maminkou. Před obědem ještě smočit nožky v Brsině. Umýt ruce, usednout  a v klidu dobrou chuť (bramboračka i špagety se povedly).

Polední klid je věnován úklidu a balení. Vynosit zavazadla pře dům, rozdat ztráty a nálezy a vše zkontrolovat. V chatě to vypadá, jako když tu padla bomba - deky se válí na zemi, všude papíry a zapomenuté věci, skřínky dokořán - no fuj - tady snad vůbec nebydlely sovičky, ale čuňata. To v kuchyni je to jiné. Vše se blýská a  kuchaříci mohou odjet. Rozloučení, odměny, diplomy… Děkujeme!!! My se vracíme zpět do chaty a dáváme vše do pořádku. Netrvá to zas tak dlouho a tak můžeme ještě vyrazit na malou procházku.  Naším cílem se stal sousední tábor. Prohlížíme, stavíme chaloupky i místním trpaslíkům a cáráme (letos asi naposledy) nožičky v potůčku. Vracíme se zpátky a dopíjíme čaj, rozdáváme diplomy, odměny a nakládáme věci do autobusu. Mezitím, co Lenka předá  tábor majiteli, my ujíždíme k domovu. Asi v půl šesté opět stojíme "pod břízou" a definitivně vypínáme "televizi". Někdy příště ahoj

Lenka, Klára a Sovička