Tábor 2010
Celý text i s fotkami ve formátu pdf. ke stažení ZDE. Článek v Příbramském deníku ze dne 17.8.2010 ZDE
A my Zelvy, my Červíci, my Badíci i my Řetízci (zkrátka všechny SOVIČKY) hrajeme hry ve Skalici (Stříbrné)………
……a tentokrát s „číslama“……
Každý den našeho letního tábora byl zasvěcen nějakému číslu. K němu se vázaly všechny hry a soutěže toho dne. Nabízí se, že první den jsme začali číslicí první – tedy jedničkou. Zjistili jsme, že číslo jedna neoznačuje jen počet jeden, ale i první, nebo „sám“. Každý sám si tedy vymyslel své číslo na jediný a jednotný „dres“. Všichni jsme stejní, ale každý z nás je jedinečný. Rozdělili jsme se do družstev, abychom v dalších dnech mohli soutěžit a závodit. Vznikla tak družstva: Badíci – pod vedením Pavla a Maky, Červíci – kterým s úkoly pomáhala Lend@ a Terka, Zelvy – kterým „velel“ Míla střídavě s Luckou, Jájou a Bájou a Řetízci – kterým nedovolily se roztrhnout Klára a Zanny.
Neuhodli byste, co všechno se dá spojit s čísly 5;10;3;9;11;12;7;2;6;8 nebo π či 6mld. K číslu 5 jsme měli nejen pět smyslů (sluch, čich, hmat, zrak a chuť), ale také pět olympijských kruhů. Při táborové olympiádě jsme závodili v disciplínách, o kterých jsme netušili, že existují (například v hodu chobotnicí, či „pět ran do hřebíku“). S číslem 8 jsme se naučili vodit marionety a zpívat nové písničky (osm not má oktáva), ale také jsme si vyrobili šachovnici a pexeso (přeci 8x8 políček ☺). Při daleké cestě za sedmero hor, údolí a řek jsme viděli sedmimílové boty, dozvěděli jsme se o sedmi římských číslicích a zatáhli do naší hry i sedm „kolemjdoucích“. Zabrat nám dala ale třeba i dvojka, kdy jsme si svého parťáka nemohli vybrat, ale byl přidělen losem. Zjistili jsme totiž, že domluvit se je někdy daleko těžší, než jen rychle doběhnout do cíle nebo správně vyluštit křížovku. Nejvíce lámání hlaviček bylo spojení jedenáctky a různorodých míčových her – prostě všemožných míčků (fotbal má přeci 11 hráčů). Úplně jiné starosti jsme měli při hře devatero řemesel, kdy jsme se museli všichni pěkně otáčet, abychom si vydělali na večeři. V táboře se tak objevil masážní a kadeřnický salón, hospoda, krejčovství, samoobslužná pekárna, trafika s vlastním vydáváním novin, fotbalový trenažér a mezi tím vším dle potřeb svých zákazníků projížděla přepravní společnost. Možná jsme se trochu báli, když jsme na dopis pro maminku nalepili desetikorunovou známku a potmě ho lesem nesli pošťákovi, aby jí ho doručil. Maminka si mohla přečíst, že jsme samostřílem trefovali desítku, že je nám na táboře fajn, ale malinko se nám přeci jen stýská.
A tak když jsme se postupně prodrali rébusy, hlavolamy a číselnými hrami až ke konci tábora, kdy nás čekalo číslo nejzáludnější a prý natolik zajímavé, že slaví i své narozeniny – číslo π = 3,14159…. Prozkoumali jsme rovnováhu, kruhy, kroužky, kružnice a nakonec jsme se opravdu na našem ostrově Číslovníku „dopočítali“ až k pokladu. Našli jsme ho ukrytý v sázavských lesích a moc se všem líbil, tak jako celý tábor.
A i takhle se dají naše „hrací“ čísla předvést: č. 1 – měli jsme jen jeden „menší“ úraz (snad bude Máťův prstík brzy v pořádku); č. 5 – pět malých předškoláků s námi zvládlo všechny úkoly; č. 12 – dvanáct celých dní jsme si mohli hrát bez televize a počítače, zato s prima kamarády; č. 2 – za celý tábor jsme museli vyndat jen dvě klíšťata; č. 9 – i deváté narozeniny oslavila Janina na táboře s ostatními soviččaty (a už to byly její 6.narozky s námiJ); č. 3 – ze třech ingrediencí jsme „samy“ vařili výbornou večeři a během tábora vypadly tři mléčné zuby; č. 11 – jedenáct kilometrů jsme ušli z Hvězdnic na hvězdárnu v Ondřejově; č. 8 – osmkrát jsme se dohadovali, budeme-li spát venku pod širákem a nikdy to nevyšlo; č. 10 – deset číslic a spoustu čísel, už známe rozdíl mezi číslem a číslicí; č. 7 – sedm jmen Sněhurčiných trpaslíků se nám nějak dohromady dát nepodařilo; č. 6 – na šestku při našem živém „člobrdu“ čekali žlutí Badíci nejdéle a č. 6 000 000 000 – alespoň tolik máme prima zážitků.
Tak za 351 dní zase ahoj „pod břízou“! Lenk@ a Klára